Akustika staveb. Vzduchová neprůzvučnost aneb proč slyšíme hovor od sousedů

Lidé ve svých bytech vydávají množství zvuků. Mluví, smějí se, milují se, hrají na hudební nástroje, pouští si televizi, rádio, vyzvání jim telefon. Pro dostatečný komfort bydlení v bytech je zapotřebí, aby tyto zvuky (či hluk) šířící se vzduchem neprocházely konstrukcemi stěn a stropů do sousedních bytů. Jednak pro zachování soukromí, jednak z důvodů vyrušování okolních obyvatel. Šíření takového druhu hluku zabraňují hmotné popřípadě vrstvené konstrukce díky takzvané vzduchové neprůzvučnosti.

Co to je vzduchová neprůzvučnost (Rw)

Vzduchová neprůzvučnost je schopnost vodorovné i svislé konstrukce (stěny i podlahy) zachytit nebo přenést hluk, který se šíří vzduchem (zvuk jako je mluvené slovo, zvuk z TV, radia atd).

 R´w = vážená stavební neprůzvučnost, její veličina je udávána v jednotkách intenzity zvuku, v dB

Zásadou bývá, že čím hmotnější je dělící konstrukce, tím je více neprůzvučná, záleží samozřejmě na spektru frekvencí, nebo-li kmitočtech. Nejsnáze pronikají do konstrukce nižší frekvence (tzv. basy).

Normové požadavky na vzduchovou neprůzvučnost v bytech

Současná norma pro bydlení hovoří o tom, že dělící konstrukce musí mít schopnost nepropustit hluk o intenzitě minimálně 53 dB. Dělící konstrukcí myslíme jakoukoli konstrukci, která nás dělí od souseda, tedy strop, podlahu, stěny, světlíky atd. Tato hodnota by při běžném používání bytu neměla obtěžovat okolní bytové jednotky, ale není tomu tak. Bohužel i tato hodnota nijak nezaručuje komfort klidného bydlení, zejména v klidnějších částech dne a v noci, kdy se ztiší zvuky v pozadí (hluk z ulice, projíždějící auta, ostatní sousedé apod.). Pokud máte hlučnější sousedy, kteří např. sledují hlasitěji TV nebo mají početnější návštěvu a klábosí, tak je při dosažení této normy stejně uslyšíte.

Zmíněná hodnota 53 dB je sice naprosto závazná, ale zároveň doporučená minimální. Je běžné, že si majitel bytu obtěžovaného hlukem od sousedů nechá konstrukce přeměřit a hodnoty jsou přesně na hranici 53 dB a přitom v bytě nelze plnohodnotně bydlet nebo spát.

Platí norma pro bydlení 53 dB ve všech místnostech bytu?

Neplatí, dělící konstrukce musí splňovat tuto hodnotu pouze v místnostech, kde se předpokládá, že probíhá odpočinek, tedy v tzv. zónách klidu. Hodnota tedy platí pro ložnice, dětské pokoje, obývací pokoje, pokud jsou spojené s kuchyní tak i pro kuchyně. Pokud je kuchyně samostatná, tak zde již tak přísná hodnota není, stejně tak pro místnosti jako jsou chodby, předsíně, koupelny, šatny, komory apod.

Jak se chová prostor, kde je špatná neprůzvučnost a čím je to způsobeno

V místnostech, kde je nedostatečná akustická izolace stropu, jde především o slyšitelnost mluveného slova doprovázeného dupáním. Velkým nosičem zvuku jsou společné stoupačky a komínové řády, na nedostatečnou neprůzvučnost stropů (na vzduchovou neprůzvučnost) narážíme zřídka kdy. V zásadně širším měřítku je nedostatečná izolace stěn, jak mezibytových, tak i dispozičních. Ve starých zástavbách se jedná především zpravidla o 15 cm silnou cihlovou příčku, která dříve oddělovala bytové jednotky, nebo v rámci „rozmnožování a zmenšování“ bytů se dodávala buďto 15 cm příčka nebo příčka s cihlami položenými na sebe tenčí stranou tzv. „štorcka“ o tloušťce 7cm. Obě tyto varianty jsou silně nekomfortní,  přes tyto stěny lze zaslechnout i význam mluveného slova.  Vzduchová neprůzvučnost konstrukcí je přímo závislá na hmotnosti nebo objemové hustotě použitých materiálů. Z hlediska akustických parametrů je nejmíň vhodné lehčené zdivo. Vyjímkou jsou sendvičové konstrukce např. ze sádrokartonu, které jsou několikanásobně lehčí než plné zdivo, ale dosáhnou při menší tloušťce zásadně vyšší parametry neprůzvučnosti, patří tedy mezi nejefektivnější technologie akustické izolace. Důvodem proč tyto sádrokartonové skladby tak dobře fungují, je vzduchová dutina vyplněná akustickým absorbérem a částečně nezávislé zaklopení z obou stran.

Příklady materiálů jednotlivých stěn a jejich vážená laboratorní vzduchová neprůzvučnost:

Pozor, každá drážka, každá „krabička“ snižuje úroveň vzduchové neprůzvučnosti stěny. Zde se navíc jedná o plynosilikát – lehké tvárnice, které nevykazují dobré hodnoty vzduchové neprůzvučnosti.

Zásadní chyby vedoucí ke snížení neprůzvučnosti

1. První a nejrozšířenější chybou je použití dutých cihel, které mají hodnotu Rw na úplné hranici normy tj. 53 dB. Dutá cihla dosahuje přeměřené Rw na základě počtu dutin a pevných žeber, pokud ale stěnu narušíme vedením elektroinstalaci nebo vody, hodnota Rw se sníží. Pak stačí snížení jen o jeden dB a je to opravdu znát.
2. Další chybou především v novostavbách je fakt, že jsou byty navzájem dispozičně zrdcadlově, a to právě včetně rozvodů a zásuvek. Zásuvky z obou stran zdiva v tomto místě zdivo nepřiměřeně ztenčí. Takže z cihly, které mají 7 žeber se stane cihla s dvěma žebry nebo někdy dokonce s jedním žebrem. Taková cihla opravdu není schopna splňovat požadovanou normu pro bydlení. Dispozice má být řešena tak, aby místnosti sousedících bytů měly podobný režim, bohužel v novostavbách je naprosto běžné, že stěna ložnice sousedí s koupelnou nebo kuchyní souseda.
3. Chybou je také spojování svislých konstrukcí s podlahou. Veškeré bouchání dveří, zvuky z kuchyňské linky, dokonce vrzání palandy je možné slyšet, protože podlaha je pevně spojena právě ze stěnou. Do této kategorie lze také zařadit pevné spojování kontrukcí skříní, kuchyní, paland apod. se stěnami, které také mohou umocnit zvuky z vedlejšího bytu. Bohužel jen málo dodavatelů si toto uvědomuje a nejsou připraveni poskytnout zákazníkovi pružný spoj.
4. TV instalovaná na stěně. Přímo montovaná televize na mezibytovou příčku je opravdu pro souseda peklo. Východiskem je přidání nezávislých reprobeden, které se nedotýkají stěny.
5. Dodatečná amatérská úprava stávající stěny, která může vzduchovou neprůzvučnost ještě zhoršit. Nalepení sádrokartonové desky nebo dokonce polystyrenových panelů na stěnu opravdu nefunguje a výsledkem je spíše umocnění vyzáření  hluku do prostoru.

Akustická izolace stěny pro zvýšení vzduchové neprůzvučnosti (akustická předsazená stěna)

V současnosti je možné vybírat pro kvalitní odhlučnění z řady materiálů, technologií a způsobu montáže. Důležité je si uvědomit, jaký hluk potřebujeme odstranit a kolik prostoru z místnosti můžeme úpravám obětovat. Bohužel neexistuje řešení, které by bylo univerzální pro všechny typy staveb a odhlučňovaných místností a ne vždy lze dosáhnout konstrukce nejtenčí a nejlepší. Konstrukci, ať již je kontaktní nebo bezkontaktní,  je třeba odpružit a dbát na to, aby se co možná nejméně přenášely vibrace do akustické stěny. Na upravené stěny lze běžně kotvit kuchyňské linky, poličky aj. Parametr neprůzvučnosti se pak pohybuje u 3 cm 15 – 18 dB, 8 cm 20 dB, 13cm 50 dB, 22 cm 66 dB.

Akustická izolace stropů pro zvýšení vzduchové neprůzvučnosti (akusticky neprůzvučný podhled)

Akustické stropy neboli akustické podhledy se dodávají na nezávislé ocelové konstrukci za použití přerušovačů vibrací, tzv. silentbloků, to znamená, že by neměl být kontaktní přímý spoj mezi novým akustickým podhledem a stávajícím akusticky nevyhovujícím stropem. Dutinu uvnitř vyplníme akustickou izolací a zavřeme neprůzvučnou deskou. Takový podhled při tloušťce 13 cm dosahuje R´w 20 dB, při 20 cm až 45 – 50 dB.